Začínal jsem jako novinář v Hospodářských novinách, když tedy nepočítám brigády v Mekáči či různých fabrikách. Poté jsem zakládal neziskovou organizaci Faketicky, která se věnuje informační gramotnosti.

Pět let jsem působil ve ScioŠkole v Nuslích, kde jsem vyzkoušel řadu pozic, od klubáka, průvodce, třídního i toho, kdo se zajímá o koncepci školy a další agendy.

Zajímám se mimo jiné o umělou inteligenci, nové technologie, rád čtu, sportuji, hraji deskovky a zejména rád podnikám trochu delší treky (pěšky, jelikož neumím na kole).

Velkou část své profesní kariéry jsem strávila na různých pozicích v médiích, kde jsem vedla menší až středně velké týmy. Posléze jsem se pokoušela změnit svět k lepšímu z pozice radní a později místostarostky pražské městské části. Ačkoliv jsem tam přišla o mnohé iluze, nadšení a elán dělat svět lepším místem pro život jsem neztratila. I proto s pokorou a vědomím velké odpovědnosti přijímám výzvu být součástí vedení nové ScioŠkoly v Dobříši. Věřím, že společně s dětmi vytvoříme vstřícné, respektující a inspirativní prostředí, kde se budeme všichni přirozeně rozvíjet.

V práci s dětmi a pro děti vidím velký smysl, navíc mě hodně baví. Věnuji se jim pravidelně v našem atletickém oddíle nebo na kroužku tvůrčího psaní.

Mé pracovní zkušenosti jsou různorodé, přes kulturu, vaření, produkční práci i školství. V alternativním školství jsem díky dceři jako doma a je mi blízký styl život v souladu s přírodu a přirozeností. Kořením mého života je tanec a hudba. Jako samouk hraju na kytaru a ukulele, zpívám ve sboru HravéHlasy a duu Vimazu Soundsystem, jako DJ Madam Lily hraju hudební sety hlavně na rodinných akcích, pořádám taneční setkání pro ženy. V Lesní školce a škole Felbiánek jsem koordinátorkou slavností.

Také se věnuji přírodnímu pohřebnictví a jsem členkou organizace Ke kořenům - doprovázím pozůstalé obřady posledních rozloučení. 

Co krok, to cenná zkušenost a potřebná praxe. Od skautingu a vedení oddílu a letních táborů, přes studium biologie a tělesné výchovy k docela jinému vzdělávání waldorfskému, lesní pedagogice, montessori, týmovému Začít spolu. Od předškoláčků po maturanty. Od miminka a mateřství přes domškoláctví po spokojenou slečnu, co jde svým vlastním směrem. Za všechny své životní a osudové cesty jsem velmi vděčná, ať už to bylo mateřství, průvodcování nebo tvoření sdílecích kruhů a aktivních meditací.

Miluju cvičení čchi-kungu, toulání se neprobádanými cestami a tvoření útulna. A taky rozhovory o životě, výhledy, své včely a dvě kočky. A náhodná setkání a cestování světem, která přináší výzvy a radost. Propojování lidí.

Těším se, že je tu otevřena další příležitost vytvořit pro děti a spolu s dětmi podnětné a tvořivé prostředí!

Jsem spíše domácký typ. Nejexotičtější zemí, kterou jsem kdy navštívila, bylo Estonsko. Doma se věnuju všelijaké kreativní činnosti; například: trochu kreslím, maluju, vyšívám či napíšu básničku. Ráda čtu a hrozně ráda peču, hlavně dorty! Také si ráda chodím pročistit hlavu na procházky do přírody a nebo třeba lukostřelčím.
Původně jsem vystudovala Mikrobiologii na Masarykově univerzitě v Brně, ale dříve jsem hodně času trávila hlídáním dětí z rodiny či blízkého okolí. Až po přestěhování z jihu Moravy do brdských kopců mi došlo, jak moc mi chybí kontakt s dětmi i možnost objevovat s nimi svět.
Po nástupu do Scioškoly jsem si uvědomila, že je to místo, kde se mohou mé silné stránky skutečně uplatnit. Můžu zde být empatická a důsledná a je přímo v popisu mé práce trávit čas s dětmi a jejich pohledem na věc, dávat zpětnou vazbu, podporovat lidi kolem mě a pomoci jim hledat jinou perspektivu.

Také zde můžu uplatnit svou kreativitu při vymýšlení
aktivit pro děti a cest, kudy budeme společně postupovat k rozvoji jejich autonomie, poznání silných stránek a mnoho dalšího. Zjistila jsem, že škola pro mě může být bezpečným místem, kde můžu pomáhat rozvíjet se jiným ale i sobě.
Původně jsem si myslela, že jako introvert věčně schovaný doma nebudu mít dětem moc co nabídnout, ale reakce dětí a jejich zpětná vazba mi dokázaly, že můj přístup může být až dost, že stačí být k nim upřímný, naslouchat jim a podporovat je v jejich hledání.
Moderní doba může být občas složitá a o stresové situace v ní tak nemusí být nouze. Na Scioškole proto oceňuji především to, že si klade za cíl pomoci dětem i s těmito aspekty běžného života a naučit je vyrovnat se se stresem, rychle se rozhodovat či jasně si stanovit svůj cíl.

Vystudovala jsem psychosociální vědy a jazyky. Svou profesní kariéru jsem zahájila jako
terapeutka, zároveň jsem se věnovala doučování a také překládání knih z angličtiny a francouzštiny,
ve kterém pokračuji až dosud. Ve volném čase ráda dobíjím energii při cvičení tchaj-ťi čchüan, u
dobrého čaje a knížky či filmu nebo při toulkách přírodou s mými dětmi.
Odjakživa jsem zvídavá (a zvědavá), baví mě objevovat nepoznané a získávat nové informace; ráda
se učím nové věci. Když se mi narodily děti, zjistila jsem, jaká zábava je zkoumat svět spolu s nimi
a jak moc obohacující je, když se člověku podaří dívat se aspoň chvíli na svět jejich očima. V
aktivitách s dětmi jsem se „našla“, proto jsem založila kroužek zaměřený na poznávání a ochranu
přírody, který už několik let vedu. Jsem ráda, že jsem dostala možnost být u zrodu nové ScioŠkoly.
Těším se, jak budeme s dětmi budovat novou školu v Dobříši, navzájem se učit a společně poznávat
svět.

Prošla jsem různorodými zaměstnáními v několika odvětvích, ale až s příchodem mateřství
jsem začala vnímat, že moje cesta směřuje k práci s dětmi. Během rodičovské dovolené jsem
si doplnila vzdělání v oblasti vychovatelství a našla si práci asistenta pedagoga. Působila
jsem na dvou základních školách, ale často jsem narážela na nedostatek porozumění a
podpory pro děti s poruchami pozornosti či selektivním mutismem.
Právě proto mě oslovil respektující a individuální přístup ScioŠkoly, kde věřím, že budu mít
prostor dětem naslouchat, vnímat jejich potřeby a být jim skutečně oporou. Děti jsou podle
mě naším největším potenciálem a zaslouží si prostředí, které jim umožní růst v jejich
jedinečnosti.
Ve volném čase mě naplňuje cestování – ať už s rodinou, nebo na motorce. Mám ráda
zvířata, zejména koně a jízdu na nich. Ráda čtu, tvořím, maluji a nejvíc mě těší, když můžu
být obklopena inspirativními lidmi, od kterých se mohu i já učit. Těším se, až se stanu
součástí týmu v Dobříši a společně s dětmi i kolegy budeme tvořit podnětné a živé
prostředí.

Jsem člověk, který nachází radost v maličkostech a věří v sílu laskavosti. Miluju vodu — její klid, hloubku i svobodu, kterou přináší. Ráda šiju, vařím a starám se o svá zvířata, protože právě v těchto činnostech nacházím rovnováhu, inspiraci a prostor pro tvořivost.
Věřím, že každý člověk je jedinečný a že skutečné porozumění vzniká z naslouchání a respektu. Mám ráda přirozenost, otevřenou komunikaci a chvíle, kdy se čas zpomalí — ať už s dobrou kávou, nebo při rozhovoru, který má smysl.
Už se moc těším na čas strávený s dětmi, jejichž svět mě vždy znovu překvapí a obohatí.

I cesta je cíl

Po 18 letech na různých pracovních pozicích jsem se rozhodla vdechnout svému životu nový náboj. Vystudovala jsem na vysoké škole technické v Pardubicích analytickou chemii, u toho byla součástí profesionálního softballového týmu a následně volejbalového, navštěvovala jsem výtvarnou školu, kde jsem absolvovala několik výstav se svými dílky. Bylo to propojení prostorů bádání, komunikace, cestování a potěšení mé aktivní i umělecké duše. Mám ráda svůj život v malé vesničce nedaleko Dobříše, kde se svým aktivním působením na obci snažím ovlivnit život v ní a jsem hrdý spoluorganizátor různých kulturních akcí nejen pro děti, ale i pro seniory. Jsem maminou tří dětí a jejich velikou fanynkou ve všem, co je baví. Miluji aktivně trávený čas s rodinou, divadlo, nejrůznější druhy ručních prací (šití hraček, malování mandal, výroba sójových svíček, obnova starých věcí) a čtení románů.

Na práci s dětmi mne baví společné objevování světa, tvoření naší přítomnosti i budoucnosti, kde se můžeme navzájem inspirovat, sdílení zkušeností, zažívání svobody, odpovědnosti i radosti.

Učení je celoživotní dobrodružství a mým cílem je v dětech probouzet zvídavost a zároveň je vést k zodpovědnosti.

Většinu své profesní dráhy jsem pracovala s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Začala jsem jako vychovatelka v Jedličkově ústavu u středoškoláků. Působila jsem na základní škole, mateřské škole speciální i běžné. Zkušenosti jsem nabírala i na letních integrovaných táborech a stále se učím v roli rodiče.

Přes studium češtiny v komunikaci neslyšících a speciální pedagogiky předškolního věku jsem došla k poznání, že osobní růst je nejvíc, a to mě baví. Volný čas ráda trávím v přírodě ideálně pohybem, dobíjí mě zejména biodanza, animalflow a jóga. Ráda čtu, poslouchám hudbu, zpívám a učím se hrát na klávesy a kalimbu.