Začínal jsem jako novinář v Hospodářských novinách, když tedy nepočítám brigády v Mekáči či různých fabrikách. Poté jsem zakládal neziskovou organizaci Faketicky, která se věnuje informační gramotnosti.

Pět let jsem působil ve ScioŠkole v Nuslích, kde jsem vyzkoušel řadu pozic, od klubáka, průvodce, třídního i toho, kdo se zajímá o koncepci školy a další agendy.

Zajímám se mimo jiné o umělou inteligenci, nové technologie, rád čtu, sportuji, hraji deskovky a zejména rád podnikám trochu delší treky (pěšky, jelikož neumím na kole).

Velkou část své profesní kariéry jsem strávila na různých pozicích v médiích, kde jsem vedla menší až středně velké týmy. Posléze jsem se pokoušela změnit svět k lepšímu z pozice radní a později místostarostky pražské městské části. Ačkoliv jsem tam přišla o mnohé iluze, nadšení a elán dělat svět lepším místem pro život jsem neztratila. I proto s pokorou a vědomím velké odpovědnosti přijímám výzvu být součástí vedení nové ScioŠkoly v Dobříši. Věřím, že společně s dětmi vytvoříme vstřícné, respektující a inspirativní prostředí, kde se budeme všichni přirozeně rozvíjet.

V práci s dětmi a pro děti vidím velký smysl, navíc mě hodně baví. Věnuji se jim pravidelně v našem atletickém oddíle nebo na kroužku tvůrčího psaní.

Co krok, to cenná zkušenost a potřebná praxe. Od skautingu a vedení oddílu a letních táborů, přes studium biologie a tělesné výchovy k docela jinému vzdělávání waldorfskému, lesní pedagogice, montessori, týmovému Začít spolu. Od předškoláčků po maturanty. Od miminka a mateřství přes domškoláctví po spokojenou slečnu, co jde svým vlastním směrem. Za všechny své životní a osudové cesty jsem velmi vděčná, ať už to bylo mateřství, průvodcování nebo tvoření sdílecích kruhů a aktivních meditací.

Miluju cvičení čchi-kungu, toulání se neprobádanými cestami a tvoření útulna. A taky rozhovory o životě, výhledy, své včely a dvě kočky. A náhodná setkání a cestování světem, která přináší výzvy a radost. Propojování lidí.

Těším se, že je tu otevřena další příležitost vytvořit pro děti a spolu s dětmi podnětné a tvořivé prostředí!

Jsem spíše domácký typ. Nejexotičtější zemí, kterou jsem kdy navštívila, bylo Estonsko. Doma se věnuju všelijaké kreativní činnosti; například: trochu kreslím, maluju, vyšívám či napíšu básničku. Ráda čtu a hrozně ráda peču, hlavně dorty! Také si ráda chodím pročistit hlavu na procházky do přírody a nebo třeba lukostřelčím.
Původně jsem vystudovala Mikrobiologii na Masarykově univerzitě v Brně, ale dříve jsem hodně času trávila hlídáním dětí z rodiny či blízkého okolí. Až po přestěhování z jihu Moravy do brdských kopců mi došlo, jak moc mi chybí kontakt s dětmi i možnost objevovat s nimi svět.
Po nástupu do Scioškoly jsem si uvědomila, že je to místo, kde se mohou mé silné stránky skutečně uplatnit. Můžu zde být empatická a důsledná a je přímo v popisu mé práce trávit čas s dětmi a jejich pohledem na věc, dávat zpětnou vazbu, podporovat lidi kolem mě a pomoci jim hledat jinou perspektivu.

Také zde můžu uplatnit svou kreativitu při vymýšlení
aktivit pro děti a cest, kudy budeme společně postupovat k rozvoji jejich autonomie, poznání silných stránek a mnoho dalšího. Zjistila jsem, že škola pro mě může být bezpečným místem, kde můžu pomáhat rozvíjet se jiným ale i sobě.
Původně jsem si myslela, že jako introvert věčně schovaný doma nebudu mít dětem moc co nabídnout, ale reakce dětí a jejich zpětná vazba mi dokázaly, že můj přístup může být až dost, že stačí být k nim upřímný, naslouchat jim a podporovat je v jejich hledání.
Moderní doba může být občas složitá a o stresové situace v ní tak nemusí být nouze. Na Scioškole proto oceňuji především to, že si klade za cíl pomoci dětem i s těmito aspekty běžného života a naučit je vyrovnat se se stresem, rychle se rozhodovat či jasně si stanovit svůj cíl.